pátek 27. června 2014

Podél Sázavy, part I

Kdysi před lety,  vyšlo v časopisu Velo cédéčko Podél Českých řek.  Občas jsem si na něj vzpomněl,  občas mi někde přišlo pod ruku, ale to bylo vše.  Realizace ne a ne přijít.  Vždycky bylo něco jiného co dělat a kde bajkovat.  Poté co jsem opustil hlavní město a přišel jsem do kontaktu přímo s řekou Sázavou, začal jsem médium hledat,  a našel. Obsah zůstal nepoškozen a já se vrhnul na studium trasy podél Sázavy. Za pomoci současných map a popisu trasy jsem si udělal představu kudy a řekli jsme si, že pro začátek, zkusíme dojet ze Sázavy k soutoku s Vltavou.
Plánovač ukázal nějakých 60-70km v jednom směru,  no a zpátky jede vlak ☺
Po různých propočtech jsme usoudili, že se přiblížíme autem do Čerčan.  Jednak úsek Sázava - Čerčany už známe a nechceme se zdržovat.  A taky, vlaky nemusíme a mohli bychom z toho udělat oboustrannou vyjížďku.
Nastoupili jsme tedy do pedálů v Čerčanech u Tesca. První část, taková nuda po asfaltu přes Městečko do Nespek. Pak jsme konečně opustili provoz a zamířili k řece mezi chaty. Idylická cesta, žádný tejrák na obzoru prostě pohoda.  Dobře jedna vada na kráse tu byla.  Předjížděli jsem vola,  který měl na řídítkách přidělané rádio a k němu bohužel i repraky. Sem tam nějaké focení a čůrání a pořád nás dotahoval. 
Ve Zbořeném Kostelci jsme nasadili do úniku a po asfaltu jsme zamířili do Týnce. Kopír
ováním cyklotrasy jsme se dostali do Kamenného Přívozu kde jsme si v hezké hospůdce u mostu dali polívku a pivo a už jsem se těšil,  až nasadíme na červenou turistickou a přijde to správné bajkovani.  A přišlo!
Když přišel první tejrák,  tak si říkám, jestli jedeme dobře? V mapě stezka kopírovala řeku a ta jak známo teče,  tudíž by to mělo jít z hora dolů.  Při bližším pohledu na mapu, jsem mezi řekou a červenou stezkou objevil doslova hejno vrstevnic. Tak to bude Rock'n'roll. Stezka vede dobrých 40 metrů nad řekou. Pro kola není ideální, ale nejsme žádné modelíny. Šířka pro jednoho pěšího,  neštěstí jich tolik nebylo,  všechny jsem uctivě zdravil a děkoval za krok stranou, takže doufám, že jsem nezhoršil vztahy mezi bajkery a pěšáky. Když jsme se vymotali z křoví,  přišly úžasné výhledy na řeku,  na chaty kolem,  které jsou dosažitelné snad jen podobnými stezkami nebo z vody. Kolem řeky vysoké skály, prostě paráda. Tohle bude potřeba zažít i s dětmi, ale s těmi raději z raftu.


Kocháni bylo úžasné,  cesta poněkud těžší a s tím bohužel i pomalejší.  Sakra,  dochází nám čas.

Když jsme klesli ze skal dolů narazili jsme na svérázný stánek.  Zdejší děda pamatoval asi obě války,  stejně jako jeho olej ve friťáku.  Ne,  hranolky si nedáme! Kafe, pivo,  cookies a musíme jet,  k soutoku to ještě kousek je.  Přistupujeme na variantu vlakové zpátečky a jedeme se kouknout k zastávce v kolik nám to jede.  Něco mi nesedí, ale pořád nevím co.  Když jsme dojeli k zastávce, tak mi to došlo.  Výluka.  Mezi Pikovicemi a Čerčany vlak nejede.  A jsme v ...  Soutok neuvidíme,  nemáme na to čas.  Připadám si trochu jako 100 metrů pod Everestem.  Dobře,  jak u pošty 5 minut po zavírací době. Prostě je mi to trochu líto, ale hrdinů jsou plné hřbitovy,  holt jedeme zpět. Ještě se sem určitě vypravíme.
Volíme cestu nazpět,  rychlou, převážně asfaltovou po cyklotrasach,  protože věčné hledání v mapě zdržuje. Užíváme si Posázaví trochu jinak, kopců tu je pořád dost.  Cesta nás dovede do Jílového,  zde se dopouštíme navigační chyby a trochu si zajíždíme. Nevadí, train hard, fight easy ☺ Nakonec se dostáváme do lesů na mé oblíbené turistické trasy a za skrápění deštěm dojíždíme do Zbořeného Kostelce, kde se napojujeme na trasu kudy jsme přijeli. 
Docela vyřízení s nadšením vidíme naši Obludu a těšíme se na změnu posezu ☺
V Tescu ještě kupuji oblíbené zázvorové Birrely a jedeme domů. Déšť nabývá na intenzitě a já jsem rád, že jsem zavrhl myšlenku dojet to z Čerčan kolmo.
Na to,  že to mělo být lehké vyjetí po pivnim okruhu ze soboty,  jsme se docela zničili ☺
VikThor

Žádné komentáře:

Okomentovat