Expedice Šlupka

Bylo to v plánu již dlouho. Za údolím a kopcem, jednou dalnicí a dalším údolím je na kopci rozhledna. Ne, není to šlupka ale Špulka, podle jejího tvaru pojmenovaná. Dlouho jsme se odhodlávali až přišel den Š a jelo se. Co na tom, že drobotina měla noc předtím večírek v družině a dorostenka to zalomila prý kolem půl druhé. No což, ještě že to bylo pod pedagogickým dozorem. Jak ráno vypadali, bych se nemusel stydět ani já po probddělé noci. Ale co, what doesnt kill me, makes me stronger. Prostě jedeme.  V bajkerským byli, když já ještě popijel kafe v pyžamku.
   Podle Navrhovatele výletu a trasy bude pouze krizový kopec do Bělokozel a pak už pohoda klidek a zpátky z kopce. Podle Plánovače, to bude 15km tam, 15 zpátky - to dětičky umí. No Problem.

    První zadrhel přišel 20metrů od domu. Nebrzdící kinderbajk. Chlapečci si vyměnili kola a i rozdíly ve vahách udělaly své. Nic, brzdy už nebudete potřebovat ;-) Sázavu jsme projeli hezky a u přejezdu si říkám, je nás nějak málo, jsme zvyklí na 6. Miláčka brácha kdysi prohlásil, že nám na pokusy oživit bajkování v Sázavě půjčí synka. Navrhuji tedy, že se pro něj stavíme a on byl během minuty připraven se připojit k výpravě.

    Kopec do Bělokozel je opravdu očistec, střídavě se jede, tlačí, nadává a zase znova. Přichází vytoužená vrcholová prémie a první krmení u zastávky příznačně pojmenované Trucovna. Nezbytné foto, seřízení brzd, zjištění rozpadajícího se padálu na kinderbajku a hurá na Choratice. Po drobné komunikační chybě a ztrátě vizuelního kontaktu dochází k vzájemnémů hledání skupin, ale úspěšně.

Hrachové pole byla dostatečná atrakce. Tady, když vidím sjezd ke vsi, už začínam  mít pochybnosti a tom že cesta zpět bude z  kopce. Další přirozená zastávka - třešně, moooc dobré , další seřizování brzd apod.
    Pak přišla zcela vyjímčná atrace, přejezd dálnice. Najezdím autem docela dost. Vždycky si říkám, když vidím lidi na nadjezdech nad dálnicí, co tam dělají, co na tom mají.

Taky na ně občas zablikám, zamávám i klakson použiji, ale co ty lidi vede k tomu, tam stát, hledět na beton a šňůry aut,  místo toho, aby jeli pryč, dál do přírody. Uź mám jasno. Troubící, blikající a mavající osádky vozidel vytvoří s námi nahoře zvláštní pouto. Stačí pár minut. Schválně to někdy zkuste :-)
    Za dálnicí směr Třemošnice, pak na Divišov a  ........... sakra, tady těch kopců ještě pár bude. Z hlavní pak odbočit doprava na Křešice. A tady vzniká druhá zásadní chyba, tentokrát navigační. Špatná příprava trasy se projevila.

Prostě, tady je potřeba odbočit na cestu, asi tak 6 třídy, která vede do Lbosína. Zmátlo mě, že tu není žádná směrovka k rozhledně a cesta vede z kopce, tudíž jsem nechtěl ztrácet pracně získanou výšku. Udělali jsem zbytečný zájezd, ztratili asi 40minut, alespoň děti mohly posvačit uprostřed pole :-)

    Rozhledna, která už byla na dostřel se zase někdě ztratila a nebyla k nalezení. Začali jsem stoupat snad  už tím správným směrem a na prvním horizontu už jsme viděli, že jedeme dobře. Po pár teréních vlnách jsem dorazili do Lbosína a vydali se po ptačí stezce k rozhledně. Strašný krpál :-D

Naučná stezka je hezká, panely s ptáčky, hlavolam, lanový přechod skoro po zemi,  peníze z dotací jsou vidět. Jen na tu  jednu šipku v Křešicích už asi nezbylo.
      Kde nic tu nic, a nejdenou, rozhledna.

Hezká je, okolí hezké,  stánek hezký, i stojany na kola zde počítají s tlustými gumami.

Všichni jsem dosáhli vyhlídkové terasy a  řeknu vám, ani  na feratách jsem neměl tak blbý pocit :-D  Nakoupili jsme nějaké pochutiny, aby

děti měly energii, po pohledu na tachometr, bych jim schválil i dvojnásobnou dávku Coly. 25km a jsme v půlce, sakra jak my je dostaneme zpátky!!

Vzpomněl jsem si na cestu sem, na každé stoupání i klesání a prostě  ne, tudy to nepůjde. Volíme trasu dolů na Humenec a pak do Vlkova. Doplnit energii borůvkami a hlavně neztratit výšku.

Pak na Tatouňovice, Čakov a Ostředek. Bohužel, riskneme to do Sázavy po přivaděči od dálnice. Snad nebude provoz bo je sobota  a bude to nejrychleší cesta domů.
    Před Ostředkem musím ještě zmínit jednu „veselou“ historku z výletu. Miláček se po Blizákovi rozhodl, že volná noha na pedálech je nebezpečná, protože sklouzává. Ano, bota v SPD nesklouzává, ale taky pořádně drží. No a stalo se co se stane každému alespoň 3krát. Přišla ta první varianta, vystoupení na nevycvaknutou nohu. Takže najednou se Miláček váli na asfaltu, způsobil si nějaké odřeniny a podlitiny, ale je statečný a nepláče :-) Chlapečky jsem musel hrubým hlasem k neplakání přinutit také. Maminka je statečná, nic jí není a jim by se přes slzy špatně jelo :-)

    Ještě jednou mávání na dálnici, fakt to někdy zkuste  ;-)  a pak už jen opravdu, opravdu ale opravdu blbý sjezd do Sázavy, nikdy více. Děti prominou. Musím najít jinou únikovou trasu. Nebo lépe plánovat.
    Takže 47km, 900metů nastoupáno. Velké mínus, na trase není jediná hospoda :-( svačina nutná.
    Výlet se podařil, přes strašidelné mraky na nás ani nekáplo, děcka mají zážitek a Honzík prý s námi zase pojede, třeba i někdo další, příště to bude víc po rovině  :-)
 

VikThor