.. a rytíře jsme neviděli, naštěstí :-)

Velká výprava už byla skoro na spadnutí. Parťákovi jsem při jednom analytickém odpoledni v kanceláři nastínil náš nápad, jet k prameni Sázavy. Slovo dalo slovo, našel se vhodný víkend a bylo rozhodnuto, že se přidá. Trochu jsme to oproti objevitelským výpravám pozměnili. Nepojede se k prameni ale od pramene. Bylo to logisticky jednodušší. cca 2 x 60km byla sice porce letošního nájezdu kilometrů ale kdo se bojí, nesmí na Sázavu. ..... střih  ........ předpověď na první prodloužený květnový  víkend poslala naše plány zase do šuplíku. Nebojte, dočkáte se :-)

     Takže jinak. Mezi přívaly deště a studeným větrem stihneme max krátké kolečka kolem rodné hroudy abychom měli jistotu rychlého návratu. Trochu s tím zamíchaly Čarodějnice. ne že by se s dětmi člověk nějak extra "realizoval" ale vstávat se nechtělo a počasí a únava a ve tři, půl čtvrté, jsme se konečně rozhodli, že pátek neproležíme, ale prostě jedeme. Zvolili jsme lehké kolečko - tejrák na Bělokozly a pak romanticky podle vody na Šternberk. Hospoda, kde jsme při první letošní jízdě rozmrzali, byla zavřená a tak jsem vzali zavděk  vedlejším bistrem. Jak to říct, jednou stačilo. Nic útulného to není.

výhled na Český Šternberk

 Pak už to byla "nuda" zase do kopce s výhledy na hrad. Trochu jsme koukli do mapy a řekli si že na Rataje se nám dolů/nahoru nechce tak jsme se po silničářsku táhli někam jinam. Nakonec jsme na horizontu viděli benzínku v Americkém stylu kde dělají luxusní hamburgery a před Janovicemi zatáčeli doleva zpět k domovu. Mraky se před námi zlověstně mračily, ale kromě větrovek, bo byla jakože už zima, jsme nic dalšího oblékat nemuseli.  Déšť se nám vyhýbal, nebo my jemu, jak kdo chce. Při porcičce asfaltu jsem opět mlčky uvažoval o užovce, kdo neví, silničním kole ;) Pak už jsme začali poznávat cesty mezi poli kudy běháme a byli jsme na Nechybě. Projeli jsme Mělníkem, jakože příprava na Blizáka, ale na louce už jsem miláčka nepřesvědčil na pokračování směrVlkančice, řeka a tejrák po červené k nám. Sesvištěli jsme terénem domů a bylo toho akorát dost. 40km, Takže dvacet mínus a domácí postel. Stačilo :-)

Den druhý, tedy smysl nadpisu, jsme zahájili o trochu dříve. Tedy asi kolem 13h. Cíl jsme měli zvolený. Jedeme na Blaník. Je to mystické místo, je to "blízko"  a ještě jsme tam nebyli. A kdo nebyl na Blaníku není Čech :-) Vzhledem k 20ti  kilometrové ztrátě proti plánům s pramenem Sázavy jsem se snažil naznačit, že dneska těch 80 na Blaník uděláme a vyrazíme tedy z domova direkt kolmo. Snadné počty, šnečích 10km/h bychom mohli zvednout na 15 a za šest hodin jsme doma, možná stihneme i vrcholové kafe. Dle hesla Nevyměknem, jsme vyměkli. Během chvíle byly bajky na Trafice a jeli jsem na Vlašim. Chtěli jsme vyrazit z obce Libež, ale ta není přizpůsobena pro turismus a nenašel jsme vhodné místo na odstavení vozidla. To jsem objevil kousek za vsí na prosté odbočce do polí. Tady to nikomu vadit nemůže. Shodili jsme bajky sjeli zpět do vsi a nastoupili na modrou turistickou značku. Cesta měla vésti podle potoka, přírodou takže krása. Z kochání nás vyvedla brána s nápisem soukromý pozemek a pozor psi. Už několikrát se nám stalo, že cestu přehradil podobný nápis. Nemám je rád, i když chápu zájmy vlastníků. Jen se podobné oznámení objevují pozdě a nekorespondují s mapami :-( No nic, vrátili jsme se zpět a nastoupili na pěší stezku. Ano, ta není pro bajky vždy vhodná záležitost. Žádný flow singltrek to nebyl. Na konci jsem měl trochu problém v příliš prudkém sjezdu,  ale let přes řidítka se nekonal. Dál jsme pokračovali opět pěknou krajinou a cesta nás přivedla do Vlašimi.
    Zde jsme přežili městskou vložku s trochou bloudění  a následně se drželi po značené cyklotrase směr Blaník. Výjezd z Vlašimi je opět pěkný krpál na jehož konci jsme u Lorety dali myslí tyčinku.

odpočívárna u Lorety

 Nakopnuti kaloriemi jsme pokračovali krajem Blanických rytířů. Konečně jsme ho uviděli.

Blaník uprostřed

Ne rytíře, ale jejich krycí vrch. A hle, na vrcholu je rozhledna, to jsme netušili. Pomalu jsme se ke kopci obloukem přibližovali. Vzhledem k tomu, že na vrchol cesta značená jako cyklo není, zvolili jsme jako nástup na závěrečné stoupání obec Lesáky. Odsud jsme zvolili zelenou turistickou značku. Chvíli to byla lesní cesta, chvíli pěšina mezi stromy. Když proti nám sjižděla čtyřkolka, říkal jsem si že to třeba půjde až nahoru. Ale nešlo. Najednou byl cesty konec, zde zaparkovaná dvě auta a směrem vzhůru z klád udělané schody a hromady kamení. Mapa nelhala, vrstevnicemi to šlo přímo. Miláček zjistil dobré světlo a jal se zhotovit pár fotografií.

Závěrečný výstup s místy kde jsme bajky nesli však nebyl dlouhý a byli jsme tam. Na informační tabuli jsem se dozvěděl, že zde stávalo opevněné místo a pak už jsme zaútočili na bufet pod rozhlednou.

Před zavíračkou už jsme s domácím štrůdlem měli smůlu ale párečky, kafe a sušenky musely stačit.

vrcholofka

 Paní jsme se zeptal jestli dolů vede i jiná cesta, rozuměj sjizdná. Přece sem ty sudy nenosí na zádech. Prý vede, z druhé strany.
     Obešli jsme rozhlednu  a opravdu, byla zde jedna pěšina jako předtím, skrz vrstevnice a druhá vedoucí úplně na druhou stranu ale po vrstevnici. To musí být ono :-) Pomalu jsme jeli na druhou stranu kopce K Louňovicím pod Blaníkem. Pozoroval jsem historické založení stezky kamením. Předci věděli, kámen je věčný a trvanlivý. Když jsem se objevili u parkoviště zjistil jsem, že jsem udělal navigační chybu. Já totiž původně chtěl jet dolů přímo na Vlašim a ne abychom zase jeli kolem celého Blaníku. Stalo se. Čas už nás trochu tlačil ale zvolili jsme zpětnou cestu lesem, mělo by to být po vrstevnici s asi dvěma stoupáními. Tím jsem argumentoval. Přece nepojedeme po asfaltu ;-) Cesta to byla hezká, potkali jsem studánku, ze které snad mohli kdysi rytíři i pít ale dneska to je bahnitá kaluž, byť má stříšku relativně hezkou.

cestou dolů

 Nakonec jsme se do civilizace na druhé straně dostali. Čekaly nás tam peníze EU. Rozestavěné parkoviště, dřevěná chata, nástupní místo pro pěší tůry to bude hezké.
     Pak už jsme zvolili rychlou variantu po silnici do Vlašimi a skrz město na Libež. Zdolali jsme ještě pár stoupání ale s tím se v této oblasti musí počítat. Žádné Polabí. Trafika byla tam kde jsme ji nechali, nakládka, nalodění a hurá domů. Škoda jen, že mi nulový domácí stav Kácovky došel pozdě. Mohli jsem nakoupit u zdroje, nebylo to daleko.
    Opět jsme byli proti plánu minus 20km. A ještě že tak. Miláček si sice užíval nové holčičí sedlo ale i tak měl ušlapané nožičky a já jsem délku okruhů taky ocenil 8-)
    Určitě se na Blaník ještě vrátíme. Jednak jsme neochutnali štrůdl, nebyli jsme na rozhledně a hlavně už víme kudy se dá jet nahoru stále v pedálech. Skoro stále :-) A s dětmi to musíme dát pěšourem. Musí se přece vzdělávat v historii. A mě zase šrotuje v hlavě - 54, compact, 10x2, Al/carb. ;-)

joooo, a to že jsem rytíře nepotkali, je přece pozitivní, že ? :-)

VikThor