Outdoor office

Pořád jsem říkal,  že léto ještě neskončilo a měl jsem pravdu. Po čtyřdenním ježdění mezi vinicemi na konci prázdnin,  kdy jsem si krásně doladil permanentní tričko na rukou,  jsem tušil,  že podzim je ještě daleko. Poté co jsme měli s Miláčkem volný víkend,  ze kterého mě vyřadila čínská večeře v pátek a zároveň počasí se mírně řečeno po... lo, tak v pondělí samozřejmě oblačnost a déšť zmizeli a začalo svítit.  A co teď?  Ráďa má dovolené jako šafránu, ale ve středu to přišlo.  Objevil se nápad vzít si ve čtvrtek volno. Teď už jen zvolit kam se vypravit.  Trochu jsem přemýšlel někam popojet,  Brdy,  Karlštejn apod.  Ale, člověk by pořád někam jezdil a přitom Posázaví ještě pořádně nezná.  Na prameny Sázavy je času málo,  ale onehdy jsem vezl dva sympatické lidi a ti mi vyprávěli,  že jejich kamarád provozuje v Ledcich bistro, ale žádný smazak a hranolky z prepalene fritézy, ale jídlo na úrovni a prý to je nadšený barista.  A bylo jasno.  Když jsme večer v rychlosti koukali do mapy,  došlo nám,  že jsme kolem vlastně už jeli v rámci výpravy k soutoku Sázavy a Vltavy. 
Vyrazili jsme pěkně v deset, aby už bylo příjemné skoro podzimní teplo. Musel jsem tedy ještě ze Schwalbaka vydoloval Jihomoravský trn. Řekli jsme si, že žádná honička pěkně v klidu. První stopka na focení byla u kříže na Krkavci skále.  Krásný výhled. Ve Hvezdonicich jsme odmítli pravobrezni bahno a dojeli jsme v pohodě do Zlenic k jezu.  Všude mrtvo,  jen pár houbařů a rybářů,  ani vodní hlodavce jsme neviděli.  Jen kachny,  kachny kachny. 
Krátká kochačka a jeli jsme dál přes Čtyřkoly do Čerčan. Tady jsme zvolili intuitivní trasu a vyhnuli jsme se silnici a hlavně stoupání v Poříčí. Najeli jsme na starou Benešovskou na Městečko.  Ani zmrzlinar na benzínce neměl otevřeno :(  V Městečku šup doleva na cyklo a po pár stech metrech jsme byli tam.
Z dálky nás vítala otevřená původně asi stodola, ale jestli je opravdu otevřená,  není jisté.  Nikde nikdo.  Když jsme přijeli blíž,  u jednoho stolku seděl člověk.  Je to pocestny není to pocestny?  Nesměle se ptám zda je otevřeno a ono jo. Takže kafe,  kombajnerka což je limonáda,  a dva poctivé hamburgery.  Opravdu příjemné bistro.  Doporučujeme
Protoze doteď jsme jeli jako s dětmi,  chtělo to trochu okořenit.  V mapě jsme našli nějaké přerušované čáry v lese a bylo rozhodnuto.  Opustili jsme pohodlí fialových linií a šli jsme na hardcore bajking.  Stezka se změnila v nestezku,  nikde ani živola,  všude kolem čerstvé rytiny od černých zásuvek -  divočáků a kámoš satelit si dělal co chtěl.  Prikazali jsme si nekoukat po houbách a užívali si divočinu.  Po chvíli jsme narazili na lesní cesty nakonec vyjeli tam kde jsme chtěli.  Ve vsi jsme se napojili na modrou turistickou značku a pokračovali dále.  Čekal tam na nás krátký ale opravdu výživný tejrák.  Pak hezká cesta lesem s výhledem,  kdy člověku naskočí hláška z reklamy " já zůstanu tady,  v Posázaví"  Modrá je sice dobrá,  ale končila nepěkným bahnem a naši navigační chybou,  takže jsme se vyloupli na staré Benešovske.  Rychle jsme ji sklesali a odbočili na Pyšely.  Tady normální asfaltová nuda, kterou ukončila cedule Cyklisté vítáni.  Bude kofola.  Byli jsme jak prasatka, ale když vítáni tak i s blátem :) Nemohli jsme si nevšimnout.  Vedle nás seděl bajker.  No bajker.  O sloup opreneho S-workse,  nějaký steak,  pivo, ale něco mi nesedělo.  On byl totiž úplně čistý,  jako by vyjel z krámu. Steak a pivo bych si dal spíš po akci tudíž alespoň zaprášený.  Ne že bych se v blátě vyzival, nebo to je nějaká známka kvality, ale oba dva jsme hledali někde silničku. Prostě nás to zaujalo.
Pak jsme opět najeli na fialovou linku s tím, že v Petihostech to zkusíme zase lesem.  Opět chyba.  Jedna cesta nás přivedla k ceduli Soukromý pozemek a to já tak nějak ctím. Takže jsme zkusili jinou.  Cíl byl trefit tunel pod hlavní tratí.  Nestalo se tak.  Skončili jsme u trati.  Pocit nic moc, ale udělali jsme to.  Uf.  Za tratí pěšina pokračovala,  zvláštní.  Ale zase jen k další ceduli Soukromý pozemek.  Nezbylo než se přímo lesem spustit dolů, kde jsem předpokládal řeku.  Ještě že stromy byly dostatečně vysoké.  Ráďa to zvládla bez pádu a byli jsme opět ve Zlenicich u jezu.  Kruh se uzavřel.
Ve Hvezdonicich nás zpomalila vývěska Hubertus 10,  což k pohodovemu dni muselo patřit. Nechápu že ho v Sázavě nikdo netočí.  Na Mande nám došlo.  Je to k nevíře ale bylo to tak.  Padlo balení kakaových venecku a domů jsme přiletěli jako vítr.  Dobře, větřík. 
Pak už jen vapka,  sprcha,  houbové dobroty od babičky a usínání u televize.  To miláčkovi taky docela slušně jde ;)
A proužky jsou zase výraznější :) 

64/680

Podél Sázavy, part I

Kdysi před lety,  vyšlo v časopisu Velo cédéčko Podél Českých řek.  Občas jsem si na něj vzpomněl,  občas mi někde přišlo pod ruku, ale to bylo vše.  Realizace ne a ne přijít.  Vždycky bylo něco jiného co dělat a kde bajkovat.  Poté co jsem opustil hlavní město a přišel jsem do kontaktu přímo s řekou Sázavou, začal jsem médium hledat,  a našel. Obsah zůstal nepoškozen a já se vrhnul na studium trasy podél Sázavy. Za pomoci současných map a popisu trasy jsem si udělal představu kudy a řekli jsme si, že pro začátek, zkusíme dojet ze Sázavy k soutoku s Vltavou.
Plánovač ukázal nějakých 60-70km v jednom směru,  no a zpátky jede vlak ☺
Po různých propočtech jsme usoudili, že se přiblížíme autem do Čerčan.  Jednak úsek Sázava - Čerčany už známe a nechceme se zdržovat.  A taky, vlaky nemusíme a mohli bychom z toho udělat oboustrannou vyjížďku.
Nastoupili jsme tedy do pedálů v Čerčanech u Tesca. První část, taková nuda po asfaltu přes Městečko do Nespek. Pak jsme konečně opustili provoz a zamířili k řece mezi chaty. Idylická cesta, žádný tejrák na obzoru prostě pohoda.  Dobře jedna vada na kráse tu byla.  Předjížděli jsem vola,  který měl na řídítkách přidělané rádio a k němu bohužel i repraky. Sem tam nějaké focení a čůrání a pořád nás dotahoval. 
Ve Zbořeném Kostelci jsme nasadili do úniku a po asfaltu jsme zamířili do Týnce. Kopír

ováním cyklotrasy jsme se dostali do Kamenného Přívozu kde jsme si v hezké hospůdce u mostu dali polívku a pivo a už jsem se těšil,  až nasadíme na červenou turistickou a přijde to správné bajkovani.  A přišlo!

Když přišel první tejrák,  tak si říkám, jestli jedeme dobře? V mapě stezka kopírovala řeku a ta jak známo teče,  tudíž by to mělo jít z hora dolů.  Při bližším pohledu na mapu, jsem mezi řekou a červenou stezkou objevil doslova hejno vrstevnic. Tak to bude Rock'n'roll. Stezka vede dobrých 40 metrů nad řekou. Pro kola není ideální, ale nejsme žádné modelíny. Šířka pro jednoho pěšího,  neštěstí jich tolik nebylo,  všechny jsem uctivě zdravil a děkoval za krok stranou, takže doufám, že jsem nezhoršil vztahy mezi bajkery a pěšáky. Když jsme se vymotali z křoví,  přišly úžasné výhledy na řeku,  na chaty kolem,  které jsou dosažitelné snad jen podobnými stezkami nebo z vody. Kolem řeky vysoké skály, prostě paráda. Tohle bude potřeba zažít i s dětmi, ale s těmi raději z raftu.


Kocháni bylo úžasné,  cesta poněkud těžší a s tím bohužel i pomalejší.  Sakra,  dochází nám čas.

Když jsme klesli ze skal dolů narazili jsme na svérázný stánek.  Zdejší děda pamatoval asi obě války,  stejně jako jeho olej ve friťáku.  Ne,  hranolky si nedáme! Kafe, pivo,  cookies a musíme jet,  k soutoku to ještě kousek je.  Přistupujeme na variantu vlakové zpátečky a jedeme se kouknout k zastávce v kolik nám to jede.  Něco mi nesedí, ale pořád nevím co.  Když jsme dojeli k zastávce, tak mi to došlo.  Výluka.  Mezi Pikovicemi a Čerčany vlak nejede.  A jsme v ...  Soutok neuvidíme,  nemáme na to čas.  Připadám si trochu jako 100 metrů pod Everestem.  Dobře,  jak u pošty 5 minut po zavírací době. Prostě je mi to trochu líto, ale hrdinů jsou plné hřbitovy,  holt jedeme zpět. Ještě se sem určitě vypravíme.
Volíme cestu nazpět,  rychlou, převážně asfaltovou po cyklotrasach,  protože věčné hledání v mapě zdržuje. Užíváme si Posázaví trochu jinak, kopců tu je pořád dost.  Cesta nás dovede do Jílového,  zde se dopouštíme navigační chyby a trochu si zajíždíme. Nevadí, train hard, fight easy ☺ Nakonec se dostáváme do lesů na mé oblíbené turistické trasy a za skrápění deštěm dojíždíme do Zbořeného Kostelce, kde se napojujeme na trasu kudy jsme přijeli. 
Docela vyřízení s nadšením vidíme naši Obludu a těšíme se na změnu posezu ☺
V Tescu ještě kupuji oblíbené zázvorové Birrely a jedeme domů. Déšť nabývá na intenzitě a já jsem rád, že jsem zavrhl myšlenku dojet to z Čerčan kolmo.
Na to,  že to mělo být lehké vyjetí po pivnim okruhu ze soboty,  jsme se docela zničili ☺

VikThor

Expedice Šlupka

Bylo to v plánu již dlouho. Za údolím a kopcem, jednou dalnicí a dalším údolím je na kopci rozhledna. Ne, není to šlupka ale Špulka, podle jejího tvaru pojmenovaná. Dlouho jsme se odhodlávali až přišel den Š a jelo se. Co na tom, že drobotina měla noc předtím večírek v družině a dorostenka to zalomila prý kolem půl druhé. No což, ještě že to bylo pod pedagogickým dozorem. Jak ráno vypadali, bych se nemusel stydět ani já po probddělé noci. Ale co, what doesnt kill me, makes me stronger. Prostě jedeme.  V bajkerským byli, když já ještě popijel kafe v pyžamku.
   Podle Navrhovatele výletu a trasy bude pouze krizový kopec do Bělokozel a pak už pohoda klidek a zpátky z kopce. Podle Plánovače, to bude 15km tam, 15 zpátky - to dětičky umí. No Problem.

    První zadrhel přišel 20metrů od domu. Nebrzdící kinderbajk. Chlapečci si vyměnili kola a i rozdíly ve vahách udělaly své. Nic, brzdy už nebudete potřebovat ;-) Sázavu jsme projeli hezky a u přejezdu si říkám, je nás nějak málo, jsme zvyklí na 6. Miláčka brácha kdysi prohlásil, že nám na pokusy oživit bajkování v Sázavě půjčí synka. Navrhuji tedy, že se pro něj stavíme a on byl během minuty připraven se připojit k výpravě.

    Kopec do Bělokozel je opravdu očistec, střídavě se jede, tlačí, nadává a zase znova. Přichází vytoužená vrcholová prémie a první krmení u zastávky příznačně pojmenované Trucovna. Nezbytné foto, seřízení brzd, zjištění rozpadajícího se padálu na kinderbajku a hurá na Choratice. Po drobné komunikační chybě a ztrátě vizuelního kontaktu dochází k vzájemnémů hledání skupin, ale úspěšně.

Hrachové pole byla dostatečná atrakce. Tady, když vidím sjezd ke vsi, už začínam  mít pochybnosti a tom že cesta zpět bude z  kopce. Další přirozená zastávka - třešně, moooc dobré , další seřizování brzd apod.
    Pak přišla zcela vyjímčná atrace, přejezd dálnice. Najezdím autem docela dost. Vždycky si říkám, když vidím lidi na nadjezdech nad dálnicí, co tam dělají, co na tom mají.

Taky na ně občas zablikám, zamávám i klakson použiji, ale co ty lidi vede k tomu, tam stát, hledět na beton a šňůry aut,  místo toho, aby jeli pryč, dál do přírody. Uź mám jasno. Troubící, blikající a mavající osádky vozidel vytvoří s námi nahoře zvláštní pouto. Stačí pár minut. Schválně to někdy zkuste :-)
    Za dálnicí směr Třemošnice, pak na Divišov a  ........... sakra, tady těch kopců ještě pár bude. Z hlavní pak odbočit doprava na Křešice. A tady vzniká druhá zásadní chyba, tentokrát navigační. Špatná příprava trasy se projevila.

Prostě, tady je potřeba odbočit na cestu, asi tak 6 třídy, která vede do Lbosína. Zmátlo mě, že tu není žádná směrovka k rozhledně a cesta vede z kopce, tudíž jsem nechtěl ztrácet pracně získanou výšku. Udělali jsem zbytečný zájezd, ztratili asi 40minut, alespoň děti mohly posvačit uprostřed pole :-)

    Rozhledna, která už byla na dostřel se zase někdě ztratila a nebyla k nalezení. Začali jsem stoupat snad  už tím správným směrem a na prvním horizontu už jsme viděli, že jedeme dobře. Po pár teréních vlnách jsem dorazili do Lbosína a vydali se po ptačí stezce k rozhledně. Strašný krpál :-D

Naučná stezka je hezká, panely s ptáčky, hlavolam, lanový přechod skoro po zemi,  peníze z dotací jsou vidět. Jen na tu  jednu šipku v Křešicích už asi nezbylo.
      Kde nic tu nic, a nejdenou, rozhledna.

Hezká je, okolí hezké,  stánek hezký, i stojany na kola zde počítají s tlustými gumami.

Všichni jsem dosáhli vyhlídkové terasy a  řeknu vám, ani  na feratách jsem neměl tak blbý pocit :-D  Nakoupili jsme nějaké pochutiny, aby

děti měly energii, po pohledu na tachometr, bych jim schválil i dvojnásobnou dávku Coly. 25km a jsme v půlce, sakra jak my je dostaneme zpátky!!

Vzpomněl jsem si na cestu sem, na každé stoupání i klesání a prostě  ne, tudy to nepůjde. Volíme trasu dolů na Humenec a pak do Vlkova. Doplnit energii borůvkami a hlavně neztratit výšku.

Pak na Tatouňovice, Čakov a Ostředek. Bohužel, riskneme to do Sázavy po přivaděči od dálnice. Snad nebude provoz bo je sobota  a bude to nejrychleší cesta domů.
    Před Ostředkem musím ještě zmínit jednu „veselou“ historku z výletu. Miláček se po Blizákovi rozhodl, že volná noha na pedálech je nebezpečná, protože sklouzává. Ano, bota v SPD nesklouzává, ale taky pořádně drží. No a stalo se co se stane každému alespoň 3krát. Přišla ta první varianta, vystoupení na nevycvaknutou nohu. Takže najednou se Miláček váli na asfaltu, způsobil si nějaké odřeniny a podlitiny, ale je statečný a nepláče :-) Chlapečky jsem musel hrubým hlasem k neplakání přinutit také. Maminka je statečná, nic jí není a jim by se přes slzy špatně jelo :-)

    Ještě jednou mávání na dálnici, fakt to někdy zkuste  ;-)  a pak už jen opravdu, opravdu ale opravdu blbý sjezd do Sázavy, nikdy více. Děti prominou. Musím najít jinou únikovou trasu. Nebo lépe plánovat.
    Takže 47km, 900metů nastoupáno. Velké mínus, na trase není jediná hospoda :-( svačina nutná.
    Výlet se podařil, přes strašidelné mraky na nás ani nekáplo, děcka mají zážitek a Honzík prý s námi zase pojede, třeba i někdo další, příště to bude víc po rovině  :-)
 

VikThor

Sázavský Blizák 2014

Judgment day 

Tak co mělo přijít, přišlo. Plni očekávání jsme se v sobotu ráno, postavili na start Blizáka. Způsobně jsme se zařadili do zadní části startovního pole, to abychom měli koho předjíždět, přece jen vyhrát stylem start - cíl není náš způsob závodění, chceme si to užít ;-)

Startovní výstřel přišel a pak ta úžasná atmosféra, kdy se desítky kufrů cvaknou do pedálů, prostě vzpomínky na doby minulé se ozvaly.
Přišel standardní stoupací kopec do Bělokozel, kde se oddělí zrno od plev a bylo jasno, jedeme si náš závod stylem start - cíl 
Po asfaltové agónoii, Tomáš Kvasnička promine, že jsem si půjčil název úseku z našeho oblíbeného Singltreku pod Smrkem a uhnuli jsme do přírody. Po chvíli jsme se napojili na trasu, na které jsem si závod projížděl.
Pak přišla vesnice se srazem veteránů a zase šup do lesa, lebky se blíží 

Následoval hezký technický úsek nad Ledečkem, nejtěžší sjezd k řece byl bypassnut asfaltem a dole u mostu jsem měl bikerku stále nepoškozenou za zády. Takže dobrý. Pak kousek kolem vody s hlodavčí rodinkou a vyhlídka v Ratajich volá 

Cestou nahoru můj Miláček trhnul frajery kteří se na ni vytahovali ve sjezdech, na vyhlídku nebyl moc čas a po prvním tlačicim úseku se jelo dál. 

Na hřebenu jsem poznával místa kudy po nedělích pobíháme s kamarády ze Sázavy a zase přišlo pár sjezdů a výjezdů a byli jsme v Talmberku. Ano domů to jsou 4km z kopce po asfaltu,  ale my nejsme na výletě, pořadatel to chce jinak. Výjezd po červené do Mrchojed a.... Buféééééééét :-)
Dát rychle koláčky, vodu, banán, možnost rychlého servisu s vyzvednutím bajka za 14 dni odmítám a valíme dál. Lesními úseky sjíždíme zpět do údolí kde nás čeká hrází vylepšený brod. Já si nabral do bot, Miláček tam skoro zaplul úplně ale jedeme dál.

Kousek asfalt, pak dolů a tlačit. To se prostě nedalo. Pak tam lousknout kašpárka a byli jsme zase nahoře. Aby toho vrcholu nebylo málo, tak ještě výše a když jsme se přehoupli přes Mělník přišel nelehký sjezd do Vlkančic.
Pak ještě mokrý, travnatý a kamenitý úsek v rovině a přišlo to! Rozhodující  TEJRÁK zase až na louku před Mělníkem. Tady pod kopcem opouštím Miláčka a jedu sám. Tady už to zná a nic jí nehrozí. Pak mě to mrzelo, zrovna v tomhle kopci chytla krizi 
V kopci dojíždím dědu, stydím se, 30 let rozdíl  ale co, má najeto z Malorky 
A pak už jen sjezd po louce, hnus, šotolina a cihly ale tygra jsem ustál. Serpentiny po asfaltu dolů, lávka, ostrov, vítězný oblouk, klobása, pivo a pohoda. 

Blizák nakonec tolik nebolel, Miláček byl dokonce na bedně, druhá nejlepší bajkerka ze Sázavy 
Kdo by to chtěl zkusit, trasu mám zatím v paměti, a pro případ ztroskotání i v GPS, můžeme to projet, stačí nám na to 3 hodiny  na pohodu

 (7)