Pořád jsem říkal, že léto ještě neskončilo a měl jsem pravdu. Po čtyřdenním ježdění mezi vinicemi na konci prázdnin, kdy jsem si krásně doladil permanentní tričko na rukou, jsem tušil, že podzim je ještě daleko. Poté co jsme měli s Miláčkem volný víkend, ze kterého mě vyřadila čínská večeře v pátek a zároveň počasí se mírně řečeno po... lo, tak v pondělí samozřejmě oblačnost a déšť zmizeli a začalo svítit. A co teď? Ráďa má dovolené jako šafránu, ale ve středu to přišlo. Objevil se nápad vzít si ve čtvrtek volno. Teď už jen zvolit kam se vypravit. Trochu jsem přemýšlel někam popojet, Brdy, Karlštejn apod. Ale, člověk by pořád někam jezdil a přitom Posázaví ještě pořádně nezná. Na prameny Sázavy je času málo, ale onehdy jsem vezl dva sympatické lidi a ti mi vyprávěli, že jejich kamarád provozuje v Ledcich bistro, ale žádný smazak a hranolky z prepalene fritézy, ale jídlo na úrovni a prý to je nadšený barista. A bylo jasno. Když jsme večer v rychlosti koukali do mapy, došlo nám, že jsme kolem vlastně už jeli v rámci výpravy k soutoku Sázavy a Vltavy.
Vyrazili jsme pěkně v deset, aby už bylo příjemné skoro podzimní teplo. Musel jsem tedy ještě ze Schwalbaka vydoloval Jihomoravský trn. Řekli jsme si, že žádná honička pěkně v klidu. První stopka na focení byla u kříže na Krkavci skále. Krásný výhled. Ve Hvezdonicich jsme odmítli pravobrezni bahno a dojeli jsme v pohodě do Zlenic k jezu. Všude mrtvo, jen pár houbařů a rybářů, ani vodní hlodavce jsme neviděli. Jen kachny, kachny kachny.
Krátká kochačka a jeli jsme dál přes Čtyřkoly do Čerčan. Tady jsme zvolili intuitivní trasu a vyhnuli jsme se silnici a hlavně stoupání v Poříčí. Najeli jsme na starou Benešovskou na Městečko. Ani zmrzlinar na benzínce neměl otevřeno :( V Městečku šup doleva na cyklo a po pár stech metrech jsme byli tam.
Z dálky nás vítala otevřená původně asi stodola, ale jestli je opravdu otevřená, není jisté. Nikde nikdo. Když jsme přijeli blíž, u jednoho stolku seděl člověk. Je to pocestny není to pocestny? Nesměle se ptám zda je otevřeno a ono jo. Takže kafe, kombajnerka což je limonáda, a dva poctivé hamburgery. Opravdu příjemné bistro. Doporučujeme
Protoze doteď jsme jeli jako s dětmi, chtělo to trochu okořenit. V mapě jsme našli nějaké přerušované čáry v lese a bylo rozhodnuto. Opustili jsme pohodlí fialových linií a šli jsme na hardcore bajking. Stezka se změnila v nestezku, nikde ani živola, všude kolem čerstvé rytiny od černých zásuvek - divočáků a kámoš satelit si dělal co chtěl. Prikazali jsme si nekoukat po houbách a užívali si divočinu. Po chvíli jsme narazili na lesní cesty nakonec vyjeli tam kde jsme chtěli. Ve vsi jsme se napojili na modrou turistickou značku a pokračovali dále. Čekal tam na nás krátký ale opravdu výživný tejrák. Pak hezká cesta lesem s výhledem, kdy člověku naskočí hláška z reklamy " já zůstanu tady, v Posázaví" Modrá je sice dobrá, ale končila nepěkným bahnem a naši navigační chybou, takže jsme se vyloupli na staré Benešovske. Rychle jsme ji sklesali a odbočili na Pyšely. Tady normální asfaltová nuda, kterou ukončila cedule Cyklisté vítáni. Bude kofola. Byli jsme jak prasatka, ale když vítáni tak i s blátem :) Nemohli jsme si nevšimnout. Vedle nás seděl bajker. No bajker. O sloup opreneho S-workse, nějaký steak, pivo, ale něco mi nesedělo. On byl totiž úplně čistý, jako by vyjel z krámu. Steak a pivo bych si dal spíš po akci tudíž alespoň zaprášený. Ne že bych se v blátě vyzival, nebo to je nějaká známka kvality, ale oba dva jsme hledali někde silničku. Prostě nás to zaujalo.
Pak jsme opět najeli na fialovou linku s tím, že v Petihostech to zkusíme zase lesem. Opět chyba. Jedna cesta nás přivedla k ceduli Soukromý pozemek a to já tak nějak ctím. Takže jsme zkusili jinou. Cíl byl trefit tunel pod hlavní tratí. Nestalo se tak. Skončili jsme u trati. Pocit nic moc, ale udělali jsme to. Uf. Za tratí pěšina pokračovala, zvláštní. Ale zase jen k další ceduli Soukromý pozemek. Nezbylo než se přímo lesem spustit dolů, kde jsem předpokládal řeku. Ještě že stromy byly dostatečně vysoké. Ráďa to zvládla bez pádu a byli jsme opět ve Zlenicich u jezu. Kruh se uzavřel.
Ve Hvezdonicich nás zpomalila vývěska Hubertus 10, což k pohodovemu dni muselo patřit. Nechápu že ho v Sázavě nikdo netočí. Na Mande nám došlo. Je to k nevíře ale bylo to tak. Padlo balení kakaových venecku a domů jsme přiletěli jako vítr. Dobře, větřík.
Pak už jen vapka, sprcha, houbové dobroty od babičky a usínání u televize. To miláčkovi taky docela slušně jde ;)
A proužky jsou zase výraznější :)
64/680
