Sázavský Blizák 2016 - já jsem vám to říkal :-)

     Rok se s rokem sešel - ale tak jsem začínal i loni, no co už, alespoň je vidět, že se mi nezměnil charakter. Tedy, prostě přišel čas, kdy bylo potřeba utřídit si myšlenky a přihlásit se na Blizáka. Udělal jsem to rychle, hned po otevření registrace, o tom se prostě neuvažuje. Trochu mě překvapila moje žena, která dělala mrtvého brouka, že se tam nechce rozbít, že nemá najeto apod. povídačky. Dokonce i sám šéf, pan Procházka, ji několikráte v krámu upomínal že ještě není přihlášená. Uvidíme. Vědom si mých keců, že letos pojedu 80, jsem od zimy pokukoval po silničce a po dlouhém váhání a testování jsem jednu pořídil. Kolik jsem na ní asi najel ?  No comment, ale je doma :-D  Žena přesedlala na 650B full tak si říkám, přece to neskrečuje! Nakonec ne :-) Najednou mi ohlásila, že je přihlášená a jdeme do toho. Oba teda opět na 40 a já bez ambicí v pozici domestika našeho dvouhlavého týmu :-)

    Týden před ostrým startem, jsme si byli projet trať a až na obrovskou louži nad brodem a pár větví taky tam někde, to bylo v pohodě. Jo, skoro bych zapomněl na Radčina  placáka v singlu za Bělokozly, ale to k tomu patří, naštěstí bez následků. V týdnu před startem docela zapršelo, takže víra v to, že louže vyschne, brala za své. fb zprávy od pořadatelského týmu však dávaly naději, že trasa bude připravena. Ještě jsem nakoupil různé dobroty, aby bylo na co jet, namazal řetězy, bo jiný zásah do jinak funkční techniky není nikdy moc chytrý nápad a pak už jen dorazit včas na start.
    Při registraci jsme dostali čísla 6 a 7 což by nás normálně stavělo do první lajny, ale na to jsme si opět netroufli :-)  Vyrazili jsme v poklidu ze zadních pozic, abychom náhodou nepředjeli vozidlo Městské policie a nevystavovali se tak riziku diskvalifikace. Volným tempem jsme se zahřívali cestou do Bělokozelského kopce a hledal jsem kolem nás skupinky či individuality, se kterými budeme závodit. :-) Trochu mě zarazil jezdec na e-biku i s číslem ale co už. Když přišel obávaný singl a kořenová část, bylo zjevné, že Radka přestala mluvit a nebyla ve své kůži. Přátelé, dala to bez kontaktu se zemí, projela kořenovou část a lebky taky, jako nic. Holt full je full, to se musí projevit. Jelo se mi dobře, občas jsem si pár metrů najel, abych stíhal taky dokumentovat. Po stoupání k Ratajskému zámku přišla druhá kritická pasáž, jízda po hraně k vyhlídce. I tady to bylo cajk a pak už nás nemohlo nic překvapit.

Občas nás někdo ve sjezdu dojel, do kopce jsme ho urvali, takže bylo s kým závodit a udržovat tempo. Na dostřel jsme měli dvě holky, které bylo potřeba udržet a nejlépe sjet, cíl je cíl :-)
   Mám rád úsek mezi Ratajemi a Talmberkem. Je to prostě pohoda s finálním výhledem právě na Talmberk zakončený prudkou pravou a brodem. Pak už jen výjezd k bufetu a koláčky :-)  Celou dobu jsme Radku hlídal, aby do sebe lila vodu, takže doplnit, pokecat s Yvonkou a jedeme dál. Za Mrchojedy jsme před odbočením do přírody narazili na bajkery, jak se vrací od Samopší. Znaje ten kopec, jsem doufal, že je nezastavila až řeka. Tady by to chtělo výraznější značení.

 V rychlém sjezdu člověk "rád" přehlédne šipku na silnici  s tím že se víc sveze.  Další lesní úsek a  příprava na louže. Byla tam, potvora jedna, ale i přes deště mi nepřišla tak hrozná jako v testovací jízdě  a tak jsem ji projel i víc na pohodu. Nebylo to po kladky jako posledně, takže cajk. I vedle bylo místo, takže Radka vynechala pochodové cvičení lesem a jela  a jela. Opatrný sjezd k brodu stejně nepomohl a člověk je dole jako prase, neb je cesta pořádně mokrá. Brod je zase krátký, takže se kolo dostatečně neumyje, to jsou pořad nějaké stížnosti :-D Následný výjezd do Radvanic je tejrák sám o sobě a natož pak zničený při lesní těžbě. Nebylo to tak hrozné, tedy ta těžba, jinak tejrák to je pořád stejně odporný. Nahoře jsme do sebe nasoukali energetickou tyčku, doplnili vodu a mazali přes Nechybu na Mělník. Musím říct, že letos bylo počasí ideální. Loni jsem tady na tom otevřeném úseku umíral vedrem a letos naprostá pohoda. Na louce nad Mělníkem jsme do sebe kopli ještě  trochu "bobulí" aby do závěrečného stoupání začaly

účinkovat, objednal jsem ke kapličce diváky - děti, aby taky viděly jak je maminka dobrá, a jeli jsme na check point. Sjezd jako vždy nelehký, samá vymletá koryta, ale opět bez kontaktu. No a po chvíli to přišlo. Poslední 4km stoupání zpět na Mělník. Tady se bude rozhodovat. Pořád jsme ještě nesjeli tu druhou holku, kterou jsem si vyhlédl už v Ratajích a vyhodnotil jsem, že na ni máme. Radka by měla být nakopnutá, takže by jí nemělo dojít a není tady poprvé, takže ví kdy jet a neutavit se. Děti u kapličky byly, povzbudily maminku, která ani nezastavovala a zabrala do vertikalu od kapličky nahoru. Tady už to bude na ní samotné, je to přece  bojovnice. Někde v půli kopce jsem nešel onu závodnici se svým domestikem a nepřišla mi v nejlepší kondici, to půjde. Já jsem si chtěl zkusit dojet pod 3 hodiny, ale opět mě zradily hodinky. Ten prokletý autostop, stejně jako na Blaníku. Už bylo pozdě. Po nekonečném stoupání, už přišel jen závěrečný
sjezd  a vítězný oblouk.
     No a jak jsem říkal, je to bojovnice, Když ji Radka zahlédla před sebou, už ji nepustila a ujela ji. My holt závodíme se sobě rovnými, kdekoli ve startovním poli :-) A cože jsem vám to říkal?  Že letos ta bedna bude, a byla. Radka 2. místo v kategorii a ne ze dvou, ale ze 4 zúčastěných. Takže regulérně vybojované  pořadí!!!  No a ze Sázavy byla jediná takže brala i tenhle pohár. :-) Příští rok jedeme v květnu najíždět do Francie a z rok zase bajk :-)

    a velké díky pořadatelům :-)