Jak už to bývá, hezké zážitky vznikají často náhodou. Nutnost vybrat dovolenou mi umožnila zůstat tady, v Posázaví. Žádná Praha, D1 apod. Odběháno jsem měl, tak teď je na řadě bajk. A jak už to bývá, vyhrabal jsem se až kolem 11 hodiny. Navlíkl jsem se do podzimního dresu a když jsem vystrčil nos na dvorek, mazal jsem zpět a šup do krátkého. Bylo luxusně. Nechal jsem si pouze kolena, ty musí být v teple, a vyrazil vstříc Mělníku. Neměl jsem úplný plán, až jak co na to nohy, ale otočit to na Krymlově se mi nechtělo. Cíl byla tedy Kouřim. Najel jsem na zelenou turistickou a ta mě spolehlivě dovedla až do královského města. Cesta v pohodě, cestou si říkám, tohle je i pro děti sjízdné. Žádné záludnosti, většinou asfalt. V Kouřimi jsem zvažoval co si kde dát, neb byl čas oběda, ale nakonec jsem si řekl, že to půjde rychle, tak se nebudu zdržovat. Chyba to byla. Už když jsem snášel bajka po schodech, sledujíc modrou turistickou, ozval se pan žaludek. Uklidnil jsem ho trochou vody a jel dál. Někde snad něco bude. Výjezd z Kouřimi byl hezky terénem kolem potoka. Jenže Toušice jsou taky trochu díra a konzum žádný. Pak modrá sleduje asfalt, kdežto jsem mezi poli trochu loupil a slepičkám jsem utrhl pár klasů kukuřice. V nejhorším zachrání mě před bídnou smrtí hladem. Loupl jsem do sebe jeden, již dva roky prošlý energetický bonbón a s vědomím, že mám ještě jeden, jsem pokračoval. V Doubravčanech jsem překročil 2 státovku a pak začal ráj. Na poli za vsí je potřeba si dát pozor na značení, je to sice popsané na stromě, ale kdo by to četl pořádně, že? :-) Ale satelit je kámoš a mapy.cz taky, takže jsem svou chybu brzy odhalil a vrátil jsem na značku. V opačném případě bych se připravil o to nejhezčí. Trasa vede údolím kolem potoku či říčky Výrovky. Nádherně prosluněné louky, kde se daly tušit letní dětské tábory a jejich vzájemná blízkost mě hodila 25 let nazpět. Hlídky, kradení vlajek, soupeření apod. Snad to není náznak senility :-D Pěšina je místy hůře jetelná, ale to k ježdění v přírodě prostě patří. Po krátké asfaltové vložce paráda pokračovala, abych ji byl nucen opustit v Církvici. Pan žaludek už pozřel i druhý prošlý bonbon a těšil jsem se, až se dostanu z lesů a kolem cest je na podzim přece spousta traťovek. Povedlo se. Hrušky, špendliky, švestky. U každého vhodného frňakovníku jsem zastavil a dopňoval cukry. Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že jsem trochu kostka ve skluzu a mastňácky jsem zůstal na cyklotrase směr Úžice - Talmberk - Sázava. Asi jsem se moc kochal, nepřítomnosti formy bych skluz nepřikládal. ;-) Těšil jsem se na větrník U Babiček, ale štěstí mi nepřálo. Prvotní hlad zahnalo balení kakaových věnečků a jeden Hubertus. :-)
Pak už zbývalo se jen vyškrábat domů a byl úspěšně završen s dobrým pocitem nově objeveného okruhu.
VikThor
Žádné komentáře:
Okomentovat